Dr. Jan Mestak, CSc. A Surgeon who Believes In Good
Doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. chirurg, který věří v dobro
| V mládí byl hyperaktivní dítě. - Doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. - jeden z nejuznávanějších plastických chirurgů, přitom ve škole zápasil s dvojkou z mravů. K medicíně se dostal až na vojně. Ještě dnes přiznává, že mu dělá problém píchnout dětem injekci. “Když operuji, myslím především na tu operaci, na její úspěch. A i když je operace dlouhá, je to jako když dlouho řídíte auto. Také ho řídíte dobře. Dostávám se k podstatě lidského života. To vytvoří pevnou hierarchii hodnot. Někteří lidé chodí do kostela a přesto jsou závistiví a zlí. Já nejsem věřící, ale věřím v dobro.” |
Českou školu plastické chirurgie založil akademik František Burian, který vypracoval dva atlasy plastické chirurgie, podle nichž se dodnes operuje, a mohli byste je najít v knihovnách plastických chirurgů celého světa. Podkladem pro jejich zrod byly jeho zkušenosti z polních lazaretů v Temešváru, kde sešíval těla vojáků poničená válkou. Doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc. je jedním z plastických chirurgů, kteří vycházeli ze školy plastické chirurgie akademika Františka Buriana.
Trochu lepší než průměrný student
Pochází
z filmařské rodiny. Jeho dědeček Rudolf Měšťák natočil
jeden z prvních českých filmů - Pražský kat v titulní
roli s Gustavem
Frištenským - mistrem Evropy
v řecko-římském zápase z roku 1903. U filmu - v české
divizi americké filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer -
zůstal i jeho otec Jindřich Měšťák. Stal se vedoucím
programového oddělení hlavního města Prahy. U filmu zakotvila také
sestra docenta Měšťáka stejně jako její otec u filmové
distribuce. Jana Měšťáka film nezlákal a zcela se vymkl
rodinné tradici. Jako hyperaktivní dítě se věnoval trojboji,
fotbalu a ve čtrnácti letech začal hrát házenou a volejbal
v pražské Slavii. Už po prvním roce se dostal do národního
mužstva, kde hrál čtyři roky až do vojny. Tento úspěch ale
nemohl vyrovnat problémy ve škole. Sám o sobě říká, že
byl trochu lepší než průměrný student, ale poznámky
a dvojky z mravů neumožňovaly příliš široký výběr
školy. Hlas rodinné rady nakonec padl na hotelovou školu
v Mariánských Lázních. Jan ale nebyl přizván ani ke
zkouškám a tak si oblékl modrý plášť učně ČSAV a začal
se učit jemným mechanikem. V šestnácti letech se dostal
k výrobě prvního laseru. K medicíně si přičichl až
během vojny, kdy sloužil jako pomocná síla na marodce. Po
vojně se rozhodoval mezi studiem trenérství a biologie, nebo
medicínou. Protože však v Institutu tělesné výchovy ten
rok otevřeli jen obor trenérství, podal si
přihlášku na lékařskou fakultu UK. Byl přijat do nultého
ročníku
spojeného s praxí v nemocnici na Vinohradech. Teprve rok
poté se dostal na řádné denní studium. Ve třetím ročníku
nastoupil na Vinohradech jako pomocná vědecká síla na kliniku
plastické chirurgie, kde tehdy působili jedni z posledních
žáků akademika Františka Buriana - profesorka Pešková a
profesor Fára. Jan zde dále pronikal do tajů plastické
chirurgie, ke které získal vztah v době svého studia
nultého ročníku. V dílnách fakulty opravoval zámky a
kliky, procházel po všech odděleních - přicházel do styku i
s dětmi, které má velmi rád. Tak se dostal na plastiku,
aniž tušil, že si ji v budoucnu vyvolí. Po ukončení studia
nastoupil jako mladší sekundář na chirurgické oddělení do nemocnice
s poliklinikou v Mostě. “Prožíval jsem si zde důležitou
praxi pod vedením doktora Krtičky. Byla to tvrdá praxe, ale
zvládnout se dá všechno. Chce to jen vůli,” říká. Dva
roky poté se již jako zkušený chirurg vrátil zpět do Prahy na
vinohradskou kliniku plastické chirurgie. Věnoval se zejména
chirurgii ruky, obličejovým rozštěpům, kožním nádorům,
poúrazovým a pooperačním stavům.
Chirurg na dvou klinikách
Po roce 1989 absolvoval
dlouhodobé stáže a studijní pobyty v zahraničí. Zejména
v USA, Brazílii, Argentině, Švédsku, Norsku, Německu a
Švýcarsku. Získal tak cenné zkušenosti a patří
k předním odborníkům svého oboru. Plastická chirurgie je
široký obor. Zaujímá množství
vrozených
i získaných vad obličeje, rukou, genitálií, kožní nádory,
neřešitelné pooperační stavy, kýly, poúrazové stavy,
popáleniny, zpětné našívání končetin a jejich částí a
teprve v poslední řadě kosmetiku. Proto také docenta
Měšťáka můžete potkat na dvou klinikách. První je
Klinické a výukové centrum na Bulovce, kde se řeší téměř všechny
vrozené a získané vady a druhou je Klinika Esthé, otevřená
v prosinci roku 1997. Jsou zde dva plastičtí chirurgové a
během jednoho roku odoperovali na 1500 operací. Zájem klientů
stoupl až o 400 procent a klinika Esthé patří k nejvyhledávanějším
v České republice. Lidé a zejména ženy stále více dbají
o svůj vzhled. Přibližně 30 procent klientů chirurgický
zákrok nepotřebuje a lékař se jim jej snaží rozmluvit.
Přesto se celých pět až sedm procent z nich vrací a na
operaci trvá. Docent Měšťák říká, že “provádí
operace, které působí přirozeným dojmem. Pokud by snad žena
chtěla ňadra příliš velká, musí jít jinam. Také před
liposukcí doporučuje nejprve cvičení pod odborným dohledem,
a teprve poté přistupuje k zákroku. Když ale přijde muž s přetékajícím
břichem z přejídání, neuspěje. To je jen jeho pohodlnost a
musí se pokusit s tím něco udělat sám.”
K podstatě života
“Největší radostí je pozorovat rodiče, když jim po operaci rozštěpu dítěte nesu jejich potomka zpět. Jsou jen udiveni tím, jaké mají krásné dítě,” říká. Děti má pan docent velmi rád, ale dosud se nesmířil s jejich utrpením. Přiznává dokonce, že má problémy i s píchnutím injekce, protože je bolí a mají strach. “Snažím se je uklidnit, aby se nebály,” vysvětluje. Na co myslí při operaci? “Když operuji, myslím především na tu operaci, na její úspěch. A i když je operace dlouhá, je to jako když dlouho řídíte auto. Také ho řídíte dobře. Dostávám se k podstatě lidského života. To vytvoří pevnou hierarchii hodnot. Někteří lidé chodí do kostela, a přesto jsou závistiví a zlí. Já nejsem věřící, ale věřím v dobro,” sděluje své krédo docent Měšťák. Mnohdy stačí drobné úpravy a z kliniky odchází zcela jiný člověk zářící štěstím. Docent Měšťák bývá zván často z titulu předsedy představenstva Ústavu lékařské kosmetiky k soutěžím krásy Miss. Kde jinde můžeme posoudit ženskou krásu lépe než na těchto soutěžích? “Mám rád ženy, z nichž vyzařuje hřejivost a vřelost, a které mají v sobě jiskru.”
A to samo o sobě dokáže často víc než skalpel.